Kdy na webu potřebujete pravidelně zveřejňovat něco zajímavého. Proč by se to mělo dělat. Jak najít témata a kapacitu.
Na první část otázky je odpověď stručná - zatím jsem nenašel situaci ani firmu, která by objektivně nepotřebovala důvěru zákazníků (či spíše potenciálních zájemců o spolupráci). Není řeč o těch, které o ničem takovém nepřemýšlí - takoví nepotřebují nic. Toto doporučení vychází především ze zkušenosti u mnoha klientů (viz níže) a výborného článku Martina Domeše "Co publikovat v blogu".
Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy hledali firmu, protože jste něco potřebovali - v osobním životě třeba novou myčku, protože ta stará odešla do věčných dřezů.
Nebo o kus pravděpodobnější situace - narazili jste v kyberprostoru na někoho zajímavého. Možná by stálo zato si s ním promluvit nebo se potkat. Co uděláte nejdřív?
Jasně - pokud je potřeba či zájem vysloveně akutní, není čas ztrácet čas.
Telefon a volám. 😎
Ale dost často není úplně vhodná chvíle. Navíc je rozumné zkusit si nejdřív udělat obrázek (když má člověk jednat s kýmkoli, je výhodné získat přiměřeným úsilím základní informace). Takže pokud dotyčný subjekt má web (pokud jej nemá, nevíte o něm), dává smysl se tam podívat. Víte, že to nejsou objektivní informace, dotyčný píše sám o sobě. Přesto by to, co je tam napsáno, mělo být užitečné pro rozhodnutí, zda se tím dále zabývat - pro vytvoření názoru.
Možná nic konkrétního. Nejspíš "co jsou zač".
Ukážeme si to na zdánlivě nesouvisejícím příkladu. Firma, která se zabývá výrobou reklamních cukrovinek, především čokolád. Je to malinkatá firmička. Nemají žádný marketing, za normálních podmínek mají dostatek zákazníků (což může být také dost nebezpečné, o tom jindy jinde - viz využití kapacit), takže jsou rádi, když zakázku vyexpedují.
Jenže to má háček.
Z logiky věci by inspirativní příběhy, zajímavé zkušenosti a užitečné návody měly být nedílnou součástí výrobků této firmy. V takové podobě představují významný užitek. Mají mnohem vyšší hodnotu než vlastní hmotný výrobek.
O těch zajímavých přece není těžké napsat smysluplnou úvahu. Každá (nerutinní) zakázka je příběh. Počkejte, jak to dopadlo nebo pište na pokračování. Může to být úžasně užitečné pro zákazníka i pro vás. Nejlépe článek vypropagovat na firemní profily sociálních sítí. Označte ho štítky a kategoriemi. Odkazujte se na něj. Používejte ho při komunikaci se zájemci, v nabídkách a kdekoli to jenom trošku dává smysl.
Nemá smysl psát o sobě - jak se vám to či ono povedlo. Nebo jak vás naštval servisní technik, který přijel opravit kompresor, strávil u toho celý den, vyfakturoval šílenou částku a kompresor přesto nejel do té doby, než jste sami zjistili, že mu shořela jakási schovaná pojistka nebo že je potřeba vyměnit filtr či olej. To zapracujte do interní firemní knowledge-base nebo rovnou do provozních pravidel.
Pro ty, kteří přijdou na web, pište o tom, co dělají vaši zákazníci. Jak využívají vaše produkty.
I vy tak můžete předpokládat, že je to někdo, kdo ví co chce a umí číst. To je užitečná informace. A pokud máte firemní účet na sociální síti, blog nezbytně potřebujete. Web možná nemusí být vysloveně agilní, ale přítomnost na sociálních sítích nedává smysl, pokud nekomunikujete (více jindy).
Úplně stejně, jako stojí zato zkusit využít každé nestandardní přání zákazníka k rozvoji vašeho produktového know-how, je nezbytné velmi aktivně podchytit každý dotaz zákazníka. Dotazy jsou v podstatě to nejcennější, co můžete získat.
Nejenže si zlepšujete chápání toho, jak zákazníci přemýšlí a s čím se potýkají. Vytvářením katalogu otázek a odpovědí:
U každé otázky, za kterou je byť jen "malý" příběh, stojí zato zkusit jej sdílet s veřejností (potenciálními zájemci). Příběh se obvykle vyznačuje tím, že si z něj člověk může vzít ponaučení. Dozví se, co a proč se stalo a jak se to dá řešit. I co se za jakých podmínek neosvědčilo. To jsou užitečné informace. Stačí je napsat přiměřeně rozumnou formou a přečte si to každý, kdo by vás potenciálně mohl zajímat.
Vyšší formou je něco jako online poradna, ideálně včetně interaktivních prvků, umožňujících získání nových informací (s cílem vzdělávání / rozvoje dovedností zákazníků, nejlépe samoobslužným způsobem). Když dává smysl poskytnout doporučení formou videokurzu, je to pro řadu lidí atraktivní.
Rozhodně nedělejte to, co se doporučuje ve většině článků o tvorbě obsahu. Tedy sednout si a začít vymýšlet témata. Nic nemusíte vymýšlet. Stačí si vést něco jako deník. Například účetní firma - když nebude příliš zahleděná do sebe, tak má nejspíš každý den spoustu témat, o kterých se dá napsat něco užitečného a/nebo zajímavého.
Výhodou je mimo jiné to, že může publikovat příběhy od svých zákazníků. I kdyby to mělo být něco, co nemá sebemenší souvislost s účetnictvím či daněmi (i když vlastně nic takového nejspíš neexistuje). A když se na to nebudou cítit sami, tak by mělo být velmi snadé předat takové téma tvůrci obsahu.
Nebát se toho, že "to neumíte". Nevymlouvat se, že "to nejde".
Neexistuje univerzální návod, jak vytvářet blog, který zaujme žádoucí budoucí zákazníky. Není jisté, za jakých okolností je lepší psát sám a kdy co svěřit specialistovi. Zkuste hybridní řešení (společné vytváření - dnešní technologie to velkolepým způsobem podporují, jenom je nutné mít definováno, kdo odpovídá za dodržení koncepce a pravidel).
Pokud tuto činnost nebudete schopni zařadit do strategických priorit - což znamená, že nejschopnější obchodník věnuje měsíčně alespoň 2 člověkodny (ve výrobní firmě s ročním obratem kolem 100 M a větší) vytváření zajímavého /užitečného obsahu a komunikaci s lidmi, kteří ještě nejsou vaši zákazníci - bude výhodnější to svěřit externímu partnerovi. Podmínkou (dle našeho názoru) je, aby toho o vás i o oboru dost věděl (což je téma pro diskusi, někteří lidé si myslí, že to nutné není). Musí klást důraz na aktualizaci a naplňování komunikační strategie, hlídat termíny a otravovat s tím, co je nového a jaké podklady mu zpřístupníte.
Je to asi lepší, než studovat nejisté zdroje, snažit se, zkoušet a potom zjistit, že je to celé špatně. Takže naopak - nejdříve to svěřit profesionálovi, koukat "přes rameno" a pokud to dává smysl, pokusit se převzít iniciativu.