Proč je dobré náročnost zdánlivě triviálních úkonů nepodceňovat a nedělat to ve stavu úplného vyčerpání.
Potřebovali jsme rozbalit jakési starší archivy webů a knihoven ze SharePoint-u. K tomu potřebujete SharePoint. Tak jsme vytvořili virtuální server, podle pokynů na něm nainstalovali a zprovoznili, co bylo žádoucí a zkusili pustit instalaci SharePoint Foundation 2013. Opravdu jsme vzali to, co bylo v návodu (pravda, možná ten návod byl trošku staršího data). Vůbec se nedalo spustit ani přizpůsobení před instalací ... povídalo to cosi o tom, že se mu nepodařilo zprovoznit jakousi roli toho serveru. Kroutili jsme hlavou, ale jelikož jsme byli přesvědčení o vlastní neomylnosti, tak jsme předpokládali, že něco na tom serveru chybí ... tak jsme ho postupně rozšiřovali, až bylo puštěno a nainstalováno úplně všechno, co šlo. Pořád nic. Tak jsme si uvědomili, že chyba bude někde jinde a během 2 minut jsme našli informaci, že je nutno použít instalační sadu včetně SP1. A krásně proběhlo přizpůsobení před instalací. Ovšem při spuštění vlastní instalace se stalo něco velmi obdobného ... a ani nás to nepraštilo po hlavě. Znovu jsme začali hledat chybu ... a strávili jsme s tím drahně času v pozdních nočních hodinách. Nulový efekt. Ráno moudřejší večera. Po formulaci chyby do vyhledávače se druhý odkaz zabýval přesně tou chybou, se kterou jsme se potýkali. Během 5 minut byla chyba vyřešená.
Z toho plyne (opakovaně) ponaučení, že nemá smysl předpokládat, že člověk má dost informací a chyby vždy dělají ti ostatní. Když něco nejde, jak by mělo, je potřeba nejdříve přemýšlet (hledat příčinu) a teprve potom ji odstraňovat. Nikoli naopak.