Proč se nevyplatí "zjednodušit" si život a improvizovat. Čím může být užitečná příprava. Kdy je prospěšné dogmatické dodržování pravidel pro zaznamenávání toho, co děláme.
Zvoní telefon jednatele účetní firmy. Zájemce o spolupráci. Sice se brzy ukáže, že z toho asi nic nebude, ale prý si skvěle popovídali. Sice "věděl", že se má na začátku rozhovoru ptát, odkud má volající číslo, ale nezeptal se. Věděl, že si má kontakt zaznamenat, ale měl moc práce. Večer dostal zpracovanou události z webu. Je tam z kontaktního formuláře telefonní číslo a mail. Bez požadavku - tak, jak je to na tom webu napsáno - nemusíte nic psát, zavoláme a probereme to. Báječně, rozumný člověk. Navíc tam ten, kdo to zpracovával, doplnil odkaz na kontaky z webu a na listiny v obchodním rejstříku.
Další den tam volá. Zvedl to ten člověk, se kterým mluvil o den dříve.
Není to vymyšlené. I když popravdě pokud by mi to někdo vyprávěl, asi bych to nebral úplně vážně. Vždyť minimálně v tom telefonu to číslo je a zcela bezpodmínečně si musel k číslu zapsat jméno. Takže to prostě nemůže být pravda.
Je.
Je užitečné zadat do osob (to jsou subjekty a jejich kontaktní osoby) každý kontakt. Úplně každý. Vyjma těch, co volali omylem nebo prodávají déšť (i když ty možná taky).
Právě komplexní zpracování nového kontaktu efektivně zabrání případným problémům. Když zakládáme subjekt, nedá se "snadno" vyhnout dohledání relevantních informací (záznamy ve veřejných rejstřících, v katalozích firem, firemní web a tam uvedené kontakty). Nemůže se stát, že bych volal někomu, s kým jsem mluvil včera. Pokud databázi subjektů pro jakýkoli účel používá víc lidí, musí být prakticky okamžitá důkladná evidence nejvyšší prioritou. Nikoho už nebaví historky o tom, jak z jedné firmy volá postupně 5 lidí, nejlépe v té stejné záležitosti.
U každého kontaktu by měla být historie a u těch, které nejsou "mrtvé", alespoň jeden úkol. Což je trošku jiný příběh.
Nejspíš si většina z nás o sobě myslí, že umí telefonovat. Obvykle do té chvíle, než si některý svůj hovor zkusí nahrát a potom vyhodnotit. Nebo než je konfrontován s tím, že vynechal polovinu toho, co měl (a chtěl) v průběhu hovoru zvládnout. Nepříjemné je, že si to často vůbec neuvědomíme, protože se zoufale snažíme zapamatovat si to, o čem byla řeč. Pokud hovor trval déle než 5 minut a po jeho skončení člověk pokračuje v tom, co dělal předtím, nebude si schopen po hodině vybavit značnou část toho, o čem byla řeč. Druhý den skoro nic. Možná existují výjimky.
Že nejste žádná pitomá telefonistka? Může být. Svobodná volba. Je ovšem otázka, proč se lidé snaží vyhnout vytváření srozumitelných a jednoznačných návodů a záznamu toho, co by mohlo být užitečné. To není jen pohodlnost - často jsme přesvědčeni, že se to nevyplatí - moc práce a málo užitku.
Nehledejme důvod, proč to nejde. Přiznejme si, že obvykle nás nebaví obchodní telefonování. Otázka je proč - typicky proto, že to neumíme. Pokud si tu dovednost zlepšíme, může se to změnit. I když to asi neupřednostníme před tím, co děláme opravdu rádi, když to budeme umět, odpor se sníží. Přestaneme tomu uhýbat. A to sebou může přinést nečekané efekty.
Kolikrát už jste psali mail, protože se vám nechtělo telefonovat? |
Jsou na to kurzy. To může někomu připadat jako trapárna. Navíc máme tendenci vnímat kuz jako něco, co si odsedíme a když se vrátíme na pracoviště, tak pokračujeme dál v tom, jak jsme svoji práci dělali předtím, jako by se nechumelilo.
Takže úplně nejlepší je skutečně sám sebe nahrát a potom si to (hodně) kriticky vyhodnotit. Nebo si poslechněte kolegu či kolegyni. A vzpomeňte, kolikrát se stalo, že hned po ukončení hovoru jste si uvědomili, že nevíte, jakou to má mít barvu nebo kam se to má poslat.
Potřebujete mít kde a jak zaznamenávat zkušenosti.
Připadne vám zbytečné psát si u každého potenciálního kroku všechny známé možnosti?
A to jsme jen "zavadili" o pár aspektů toho, jak telefonovat. Pokud si myslíte, že stojí zato si o tom popovídat nebo vyzkoušet, jestli by něco takového mohlo být užitečné ve vašich konkrétních podmínkách, ozvěte se.