O víkendu se konala konference pro IT a vývojáře. Některé přednášky byly zajímavé, některé poučné a některé těžko pochopitelné. Možná by stálo zato, kdyby setkání komunity bylo více interaktivní - programově zapojit účastníky do témat, aby se vynořila témata, která nám pomohou v reálném životě. Ale nutno říci, že jedna mě dovedla ke změně názoru na SCRUM a celý agilní vývoj.
Nemá smysl popisovat, co kdo říkal a co se komu líbilo či nelíbilo. Ale stojí zato zmínit dva aspekty z posledních dvou přednášek (Od psaní kódu k programování; Agilní vývoj ...; obojí Jan Pospíšil - Microsoft). První přednáška přinesla výrazný podnět, když na dotaz, kdo zná SOLID, se zvedla tak polovina rukou (čímž není myšlena jedna ruka u každého účastníka). I některé reakce na probírání elementárních principů objektového přístupu naznačovaly, že "smrtelné hříchy" symbolizované GOTO, SWITCH a dalšími neefektivními konstrukcemi nejsou až tak podmíněny možnostmi programovacích jazyků jako spíše způsobem myšlení vývojářů.
V druhé přednášce jsem zažil překvapení - několikrát jsem se setkal s pokusy nasadit metody agilního vývoje a vždy to byla naprostá tragédie. Navíc jsem při studiu různých zdrojů nabyl dojmu, že se jedná o nahrazení toho, že se vyvíjí bez korektního zadání a důsledné analýzy tím, že se vyvíjí metodou pokus omyl (což dle mého názoru v naprosté většině případů pořád platí, jelikož nám chybí rozumní zadavatelé a kvalitní analytik je pravděpodobně již vyhynulý druh. Honza Pospíšil dokázal vysvětlit, že podstata selhání nespočívá v tom, že by metodika byla nedostatečná či nerealistická. Naopak - dokázal zdůraznit řadu míst, ve kterých selhává lidský faktor. Jenom pro ilustraci to nejzajímavější.
Agilnímu přístupu a souvislostem s procesním a projektovým řízením se budeme věnovat později důkladněji.