Ekonomická efektivnost investic

Původní (obvyklé) pojetí hodnocení ekonomické efektivnosti investic vycházelo z toho, že existuje jakási více či méně objektivní (či subjektivní) potřeba (či zájem) pořídit nový investiční majetek (stroj, budovu, ...). V takovém případě nastane "počítání", jehož cílem pochopitelně je "aby to vyšlo". Analogicky fungují i zdánlivě "méně manipulovatelné" investice (např. nový produkt, nový IS, noví lidé ...).

Občas říkáme, že výpočet EE investičního majetku je "složitý".

Ve skutečnosti je to naprosto jednoduché - mnohem jednodušší  než u hodnocení EE zakázek ...

Kapacita potenciálně pořizovaného majetku musí být v některém z časových horizontů primárním omezením. Náhrada subdodávkami nemožná nebo nepřijatelně riziková.

Vypočítáte celopodnikový ekonomický model ve variantě pořízení - odstranění primárního omezení (rozumí se typicky kapacitní omezení - s novým vybavením lze poskytovat větší objem plnění, popř. natolik efektivněji, že představuje primární faktor / způsob snížení nákladů).

Včeně ocenění rizik.

Potom ve variantě bez pořízení. Včeně rizik a všech synergií a dalších faktorů.

Vyberete tu, která vychází lépe. Na základě aktuálního stavu poznání. Faktory, o kterých nevíme, chybí. Co nedokážeme ocenit, nevstupuje do výpočtu. Co neumíme spočítat, výsledek neovlivní. Nic lepšího nevymyslíte. Ten model potřebujeme. Nejen na investice.

Rozhodnutím o pořízení přestávají být jakékoli úvahy o ekonomické efektivnosti relevantní.

Vyjma toho, kdy se ukáže, že danou kapacitu nepotřebujeme (popř. ji lze získat s nižšími náklady). Potom je potřeba se reverzně rozhodnout, zda se majetku zbavit a jak.

Je to brutálně jednoduché.

Pokračování dle možností.