Strategické myšlení × řízení

Umíte myslet strategicky?

Co by to "strategické myšlení" mohlo být a co to nejspíš není (je to trošku sarkastické).

• Nejedná se o psychologický/fyziologický atribut/vlastnost, jako je "extrovert" či "hudební sluch".
• Psycholog bude mít pravdu s argumentem, že pro to, aby člověk mohl být "stratég", potřebuje určité (mj. mentální) předpoklady. Zkrátka ne každý může být "architektem budoucnosti". Ale to nic neříká o "myšlení".
• Umíme:
  
  • Myslet chvíli strategicky a jindy nestrategicky? 
  • Naučit se myslet "víc" strategicky než dříve / než ostatní?

Nevím. Nic takového jsem nezažil. Moc to nedává smysl. Ujasněme si:

• Co je to strategie.
• K čemu je užitečná.
• Strategické chování / rozhodování.
• Jak se strategií zacházet.
• Co je rozumné se naučit a co dělat.

Čemu má smysl říkat strategie?

Obecný význam

Podniková strategie 

Obvykle se myslí podniková strategie - někdo má na mysli slohovou práci o světlých zítřcích, fakticky by to měl být proces - spočívá ve vyjasňování zájmů, upřesňování informací o okolí, projekce a hledání možných scénářů atd. - fakticky proces strategického řízení, protože strategicky "myslet", jednat i řídit je nutno neustále. Bohužel současné pojetí většinou sklouzává k jakémusi jednorázovému aktu, kdy se vyhlásí více či méně smysluplná proklamace, občas se vytýčí "cíle" a tím to hasne.

Ve skutečnosti je potřeba neustále reagovat, aby firma zůstala "ve hře".

Pozor! Jedná se o "infinity game".

Přežít neznamená být (na chvíli) lepší než konkurent 'X'. Práce nekončí, když ne/získáme zakázku. Je to hra, ve které se nehraje na výhru, ale na přežití. Proto má zásadně jiná a proměnlivá "pravidla". To si dost často neuvědomujeme (nebojte se zeptat, jaký je rozdíl; základní informace viz Simon Sinek). Strategie by v nejužším slova smyslu mohla být chápána jako kombinace zásad/pravidel a konkrétních akčních plánů.

Téměř všechny organizace jako horizont svých zájmů vnímají konec aktuálního hospodářského období (roku). U některých je to konec minulého roku. I když se jedná o rádoby "dlouhodobé" cíle, jejich uplatňování je problematické. Pravděpodobně i proto je často zpochybňováno "strategické plánování" (že to ani nejde - protože svět se mění, ani to k ničemu není... pro toho, kdo to vidí takto, je to opravdu zbytečné).

Pokud se "plánuje" nesmyslně, tak to bezpochyby nic užitečného nepřinese. "Cíle" je také potřeba chápat jinak, než je zvykem (je to dost náročná změna způsobu myšlení, ale je asi nezbytná). Možná by toto mohlo být označováno za "strategické myšlení"... ale nejspíš je to buzzword.

K čemu potřebujeme strategii?

Pokud se pojem "myšlení" vzpouzí, ptejme se, o co jde. Jak/při čem by se "strategické myšlení" mělo uplatnit. Kdy je užitečné. Jak se projevuje či provádí. Jediná rozumná odpověď je, že člověk či (svěřený) subjekt jedná strategicky (opravdu se sem nehodí "myšlení"). Zjednodušeně nereaguje impulsívně, nepromyšleně, živelně, krátkozrace.

• Strategické jednání - reagujeme na okolí - v souladu se svými dlouhodobými zájmy. Snažíme se předvídat důsledky toho, co uděláme a odhadnout, jaké budou reakce. Snažíme se vnímat prostředí poměrně důkladně | komplexně (někdo říká "holistiticky"). 
• Umíme s přiměřeným úsilím interpretovat a předvídat + ovlivňovat vývoj svůj a svého okolí tak, aby vlastní aktivity tyto zájmy naplňovaly (rozumným způsobem krátkodobé i dlouhodobé) a nedocházelo k plýtvání zdroji. Odhadnout zájmy a chování ostatních, případně vývoj prostředí (v byznysu mj. legislativa apod.).
• Dokáže najít alternativní podoby svého chování a přijímat rozhodnutí, která jej udrží "nad hladinou" (v byznysovém kontextu zajistí přežití, viz "Infinity game" výše).

Pravda, občas bývá velmi obtížné srozumitelně (jednoznačně & jednoduše) formulovat (vymezit) ty dlouhodobé zájmy (formulace poslání a vize je opravdu obtížné)

Kdy je potřeba myslet strategicky

Na Wikipedii (odkaz uvedený na začátku) je 'strategické myšlení' vysvětlováno poněkud obecně a složitě (což je logické, protože tento pojem není jednoznačný). Do běžné praxe lze uvedené vysvětlení převést následovně (pomocí zmiňovaných předpokladů - "competencies"). Aneb co musí zvládat člověk, který má utvářet strategii (pozor, není rozumné, aby někdo strategii vymýšlel a někdo jiný uskutečňoval, pojmem se myslí proces neustálého upřesňování "chápání prostředí a vlastních možností & hledání změn s pozitivními efekty, jejich příprava a realizace - je nutná dělba práce mezi ty, kdo nesou riziko a získávají hlavní část užitku a ty, kdo změny uskutečňují a využívají... toto asi bude potřeba rozvést). 

• Systémový přístup & komplexnost vnímání reality (vazeb, podstaty).
• Soustředění - zaujatost - zacílenost ("intent focused"). Neplýtvat energií na nepodstatné.
• Spojitost/návaznost ("thinking in time") - schopnost vnímat současnou realitu z hlediska budoucích zájmů (najít způsob, jak současnost měnit na žádoucí budoucnost - tvořivé myšlení).
• Konzistence & důslednost ("hypothesis driven") - schopnost efetivně užívat současně kreativitu a kritické myšlení - abstraktní myšlení - bez toho se obraz budoucnosti vytvořit nedá. Řada dovedností se dá trénovat, není jisté, jak účinně lze zjistit tuto schopnost a jak ji rozvíjet.
• Opatrnost, možná nadhled / objektivnost + důsledné hledání přínosů a rizik. Poctivost.

Co z výše uvedeného se dá naučit? Něco ano a něco ne. Může pomoci metodika a nástroje. Zejména pokud se to má týkat více lidí (což by v běžné organizaci mělo být nesporné). Ovšem se "způsobem či režimem myšlení" to nemá nic společného. Jenže "strategické myšlení" je skvělý buzzword. Lidé, kteří chtějí věřit na kouzla a čáry, to tak rádi slyší...

Proč, co a jak dělat

No dobře - abychom se mohli pokusit o ovlivňování vlastního chování (resp. systému a jeho prvků - lidí), což je smysl jakéhokoli "strategického úsilí", tak je potřeba... průběžně pořád a dokola:

• Získávat a zpracovávat informace. Je potřeba najít správnou míru a vypěstovat si cit pro význam a relevanci. Smířit se s tím, že to nemůže být "dokonalé". Hledat rozumné minimum. Experimentovat. Snažit se vyhodnotit užitečnost většího či menšího záběru. Zlepšovat správu strategických faktorů úspěchu.
• Vyhodnocovat odchylky od původních očekávání (hledat příčiny).
• Pokud odchylky jsou zásadní a je nutno záměry/chování upravit.
  • Identifikovat/navrhnout alternativy a vybrat tu nejperspektivnější.
  • Současně musí vzniknout i návrh změny (způsob, jak žádoucího stavu dosáhnout).
  • Pokud je to relevantní, tak se musí změnit i způsob tvorby očekávání a modelování vývoje pro zlepšení kvality přijímaných rozhodnutí.

To není "strategické myšlení".

To je strategické řízení.

Myslet se u toho bezpochyby musí.

Strategie je proces

Je to cyklický proces (něco jako vývojová spirála). Formulované strategické záměry chceme (musíme) realizovat v praxi, proto je nutno neoddělitelně provázat plán změn (podnikovou strategii ~ vrstvu strategických záměrů/cílů) s provozními pravidly - každou činnost konfigurovat, posuzovat a případně korigovat (zlepšovat / CPI) tak, aby přispívala k uskutečňování nadřazených záměrů (tím se rozumí např. žádoucí úroveň využití kapacit, parametry nabídkových kalkuací apod. ~ více později/jinde).

Jistě je užitečné a nutné formulovat obecné principy - např. "...spokojenost zákazníků...". Současně je nezbytné je promítnout do reálného provozu - podoby procesů (povinností), hodnocení výkonu, kontroly, rozvoje dovedností, kontroly, CPI. Pravidla se neprosadí sama. Jejich uplatnění závisí na kvalitě řídící práce.

Určená pravidla nutno dodržovat

Přirozeným prostředkem systematického ovlivňování toho, jak organizace funguje, je vymáhání plnění povinnosti lidí při provádění definovaných činností (na základě procesního modelu - jeho nedílnou součástí jsou jak dovednosti, tak kritéria výkonnosti). Take u každé činnosti procesního modelu se standardně a povinně definují a vyhodnocují vazby/dopad na strategické cíle a další entity. Změna záměrů vyvolává dle potřeby úpravy modelu / činností či kritérií a naopak - systematické zlepšování procesů je neodchýli od (či podpoří) naplňování zájmů organizace.

Toto je pouze část výkladu pro vysvětlení strategického 'myšlení'. Dle zájmu budou doplněny úvahy upřesňující jak zmíněnou vazbu na procesní model, tak:

• Správu strategických faktorů úspěchu.
• Techniky a mechanismy / nástroje pro správu strategických záměrů.
• Praktická podoba strategie jako procesu.

Strategické 'frameworky' - např. Wardley

Pro někoho může být 'objevné', když zjistí, že lze fungovat i jinak, než (viz výše) živelně.

• Může se to v jisté fázi krize růstu stát i zakladatelům. Možná se jim to stává nejčastěji.
• Každý má jiný způsob hledání závislostí (strategických faktorů úspěchu). Zvažte, za jakých okolností mohou být přínosem Wardleyho mapy (zde je potřeba ujasnit, co se rozumí pojmem 'hodnotový řetězec', viz též nadšení v článku Nástroje leaderů a pozvánka na Strategické myšlení).
• Je bohužel obvyklé, že jednoduché prostředky jsou populární. Sporné je, nakolik mohou splnit účel, který je naznačen výše. 

Pokud chcete myslet (a jednat) strategicky, musíte trvale vynakládat významné úsilí na lepší chápání okolního světa (i sebe sama) a hledat způsob, jak získanou představu fungování promítnout do praktického života. Potřebujete proces strategického řízení.