Proč jsou s elektronickou poštou takové potíže. Jaké se obvykle dělají chyby a jak se jim vyhnout. Proč by se měla poštovní schránka vybírat. Co znamená Inbox Zero.
Zde uvedená doporučení se týkají firemní komunikace. Nejde jen o email, ale týkají se všech typů zpráv. Podstatou je jim neuhýbat (neodkládat).
Pro soukromou poštovní schránku je rozumné uplatnit obdobné principy, i když ta by nemusela potřebovat tak sofistikované mechanismy a pravidla.
Když přijde dopis (papírový), tak ho vytáhneme ze schránky, otevřeme, zjistíme co v něm je a většinou skončí ve sběru. Případně když je to něco, co se dá jednoduše vyřídit či předat dál, skončí ve sběru o něco později.
Těžko si představit dopis, ve kterém někdo cituje veškeré předchozí výměny a připisuje k tomu jakýsi nesrozumitelné (nebo obtížně pochopitelné) poznámky. S takovou (nekorektní) zprávou je potřeba udělat něco korektního:
Přečtený dopis nevracíme do schránky.
Není nejmenší důvod to dělat v elektronické podobě.
Naštěstí toto chování v podnikovém prostředí naprosto jednoduše zmizí, pokud přistoupíme na to, že veškeré firemní zprávy musí být odesílány a doručovány z/do sdílené schránky. Odkud je nutno ty přijímané jejich zpracováním (už jeho zahájením) vyjmout. Čistě z organizačních důvodů, aby se jí nezabýval i někdo další. Nedává smysl zprávu označovat, rezervovat, popř. ji tam nechávat, pokud je již zpracovaná.
Pro velký rozsah a strukturovanou komunikaci stojí zato vytvořit nadstavbu, která bude zpracování zpráv hlídat (přidělovat přítomným lidem tak, aby se jim zobrazovaly nejdříve ty, které byly vyhodnoceny jako pro ně nejvhodnější).
Pro práci s (nejen) elektronickou poštou ve firemním prostředí potřebujeme pravidla. Jasné striktní povinnosti a efektivní využití možností technologií. Respektovat, že existují minimálně dva, spíše tři režimy (podle charakteru firmy).
Je spousta zpráv (přijatých i odeslaných), které je nutné si ponechat pro doložení změn prováděných např. v nastavení obchodního vztahu, vlastnostech produktu atd. Z logiky věci je nesporné, že mají být dostupné z příslušného kontextu (tedy každá změna parametru obchodního vztahu by se měla odkazovat na podklad, podle kterého proběhla - a je zřejmé, že by to neměla být zpráva elektronické pošty, uložená bůhví kde v prapodivném formátu. Je rozumné ji převést na standardní formát (např. PDF) a tento nově vzniklý dokument uložit do knihovny dokumentů (nebo v jiné podobě jinam), do které je neprosto jednoduché se kdykoli a odkudkoli dostat z jakéhokoli zařízení.
Podstata je stejná, uplatnění u osobní firemní schránky a sdílené bude poněkud jiné. Proč vyřizujeme (doručovanou) poštu a co to znamená (většinou/často odpověď).
Externí komunikace (zprávy od našich partnerů)
Interní
Výchozí předpoklady/potřeby
Zásady - jak uplatnit předpoklady
Externí komunikace náleží organizaci, nikoli jednotlivci.
Můžeme o tom dlouze diskutovat. Měl by zvítězit zdravý rozum a výhody zastupitelnosti, dohledatelnosti a kontrolovatelnosti. Smyslem zpracování tak může být zajistit předání na nejvhodnějšího pracovníka, který konkrétní situaci může nejlépe zvládnout. Je nutné mít mechanismy, které zajistí, aby se komunikace v záležitostech, které mají být přístupné jen omezenému počtu lidí, nedostala do nesprávných rukou. A to i v případě, kdy je to pouze jediný člověk.
Nejjednodušší mechanismus jsou vyhrazené schránky pro důvěrné či jinak omezené dokumenty (smlouvy aj. - i když při správném způsobu použití se v poště žádné významné informace nacházet nebudou). Což lze rozšířit o analýzu klíčových slov či jiný mechanismus, monitorující běžnou komunikaci. Ale nikdo (ani CEO / výkonný ředitel) by se neměl snažit komunikovat s obchodními partnery pomocí své osobní firemní identity.
Výchozí předpoklady/potřeby
Je potřeba si ujasnit, co je potřeba udělat s případnými odkazy, vždy existuje významná pravděpodobnost, že bude potřeba se k nim vracet... a nechceme je hledat.
...což je jednoduché - takovou zprávu je potřeba převést na úkol, který se rozpadá do prací (viz plánování a vykazování práce, viz též později a samostatně). Odkazy budou tam, kde jsou nejužitečnější. Interní prostředí pro spolupráci by mělo být snadno dostupné i navigačně, naznačená situace je nepravděpodobná - v jiném kontextu si člověk uvědomí, že by v <něčem> měl <něco>... a nemůže si vybavit, jak je dané prostředí přístupné - v takové situaci je výhodnější hledat rovnou v potenciální oblasti, než prohledávat notifikace. Takže platí, že doručenou poštu je potřeba nemilosrdně likvidovat.
Také se dá - pro specifické typy odkazů - např. na zdroje informací o konkurenci, legislativě atd. - vytvořit konektor, který je umožní převést na záznam v knowlegebase nebo jiném relevantním prostředí (Intranet). Nebo jinou akci
Naprosto fatální zásady
Tvůrci aplikací pro elektronickou poštu mají snahu umožnit každému, aby si organizoval svoji poštovní schránku podle svého. Považují za praktické schránku "nevybírat". Není možné jim to mít za zlé. V některých scénářích se to může hodit. Navíc ze své pozice nedokáží (jednoduše) doporučit žádnou alternativu. Takže to nechávají na uživateli.
Jasně - primárně "Co kdyby...".
Nebo něco takového.Jestliže to tak děláme - kolik času trávíme tím, že něco hledáme? Jsou "experti", kteří na to spotřebují většinu pracovní doby.
Pokud potřebujete něco jiného, než s listinnou poštou, bude pravděpodobně chyba v obsahu zpráv - v korektnosti, ukázněnosti či příčetnosti odesílatelů. Jelikož vytvořit zprávu elektronické pošty je velmi snadné a její doručení fakticky zadarmo, dostává naprostá většina uživatelů mnohem více digitálních zpráv než listinných zásilek.
Něco jsou technické dovednosti, něco organizační podmínky, něco silná vůle (sebekázeň). Klíčem je typologie zpráv.
Zpracovanou zprávu přesunout do archivu, popř. v případě odložených zpráv do složky (pozor, nikoli do osobní schránky, ale v rámci té sdílené) pro zprávy ve zpracování (včetně příslušných metadat, která umožní vyhodnotit překročení původně plánovaného limitu, popř. nedostupnost původně přiřazeného zpracovatele).
Odkazy
Což znamená nikoli přehazování zpráv ze složky do složky, ale "zbavit se jí". Smyslem není přijatou poštu "třídit", ale "vyřídit".
Možná představy "mágů" vycházejí z psychologie jednotlivce. Často zmiňovaná "čistá hlava" je bezpochyby přínos. Jenže ve firemním prostředí to není dost spolehlivé.
K čemu - technicky - potřebujeme uchovávat zprávy. Pokud na tuto otázku máte odpovědi, promyslete si, které z těch účelů jsou dočasné.
Podstatou není veškeré zprávy likvidovat a potom hořce naříkat. Cílem snažení je dosáhnout toho, aby v archivu zpráv nemusel nikdo nikdy nic hledat.
Takovéto uspořádání umožní automatizovanou kontrolu sdílené(-ých) schránky(-ek), která pomáhá identifikovat nepřesně/nedostatečně nastavená pravidla a zlepšovat celý systém.
V mnoha případech bude dávat smysl si významnou komunikaci ukládat (natrvalo).
Baví nás to. Máme radost, když věci fungují. Rádi sdílíme zkušenosti.
Umíme odhadnout potenciál spolupráce. Vy také. Dohodneme se.
Rádi bychom poprosili ty, komu připadnou informace uváděné v metodice užitečné nebo sporné či mají jiné zkušenosti či mohou doplnit chybějící zdroje, aby se ozvali. Rádi budeme spolupracovat na dalším zlepšování nebo propojíme naše stránky s vašimi.